Ti odvážnější a méně ohleduplní se přesto vydají tramvají do práce. Většinou jsou to ti, kteří v práci nemusí nic dělat. Ten, koho čeká sedm hodin dřiny si to rozmyslí. Stejně jako člověk ohleduplný a moudrý raději navštíví svého obvodního či podnikového lékaře. Dá si na ústa šátek, nebo cokoli jiného a kráčí se poradit o svém současném stavu.
Dříve lékař posoudil stav a většinou vypsal neschopenku. V lékárně jste si na recept za korunu vybrali léky a šli domů, kde jste si zalezli pod hromadu peřin a začali se léčit.
Nyní je situace drobátko jiná, ale většinou záleží na lékaři. Ten se na vás podívá, pokud má na to zrovna náladu a řekne seznam léků, většinou těch, které dělá výrobce,se kterým má dohodu, nebo přímo smlouvu. A nyní je to na vás.
Pokud se zdravotní stav zhorší a teplota stoupne, je zle, ale přesto musíte běhat po lékárnách, abyste ten proklatý lék sehnali. V duchu, nebo nahlas, jak kdo, spíláte a nadáváte na všechny lékárny a všechny zásobovatele, protože vám bylo řečeno že dotyčný lék je objednán už půl roku a distributor léčiv je prostě nezajistil.
Jistě, nemá smysl pátrat, kde je pravda. Možná lékárník nelhal, ale možná také že ano, jen aby se měl na co vymluvit. On totiž distributor nemá většinou vliv na to, kolik léku se prodalo. A pokud lékárna nedostatek nenahlásí, nemůže jej distributor ani dovézt.
Co tedy dále? Vám, jako pacientovi nezbývá nic jiného, než běhat po lékárnách dále a shánět to, co si pro vás váš lékař vymyslel. Musíme všichni doufat, že spolupráce distributorů a lékáren bude zase někdy fungovat, jak má. Třeba zase budou potřebné léky v jedné jediné lékárně a my s je budeme moci vyzvednout najednou bez toho, aniž bychom museli do dalších dvaceti lékáren.
Taková budoucnost je jistě hezká, a my musíme doufat, že se tak jednou stane a že to bude co nejdříve.